Když se řekne ruční tkaní, možná si představíte dávno zapomenuté řemeslo. Ale pro Veroniku Gadulovou s projektem TKANEE je to živá a moderní cesta, jak tvořit, vzdělávat i inspirovat. Ze zvědavosti na rodičovské se zrodila vášeň, která ji dovedla až k vlastnímu ateliéru a komunitě, která si díky ní zamilovala svět stavů a přízí. V rozhovoru jsme si povídali o odvaze opustit jistotu, o radosti z prvních pokusů i o tom, proč si i dospělí zaslouží, aby jim zářily oči.
15/5/2025 ROZHOVORY
Jak jste se k tkaní dostala a co vás na této technice nejvíc zaujalo?
V průběhu první rodičovské dovolené jsem velice zatoužila naučit se tkát a našla jsem si na internetu v zahraničí informace, jak na to. Sebrala jsem odvahu, koupila si svůj první stav a od té doby je tkaní pořád se mnou.
Co vás přimělo opustit původní profesi a rozhodnout se podnikat právě v oblasti tkaní?
Už během dalších rodičovských dovolených jsem tkala na zakázku a když se blížil nástup do práce, bylo podnikání v oblasti tkaní logickým krokem – kdo by nechtěl pracovat v oblasti, která jej naplňuje, má ji rád a přináší svou prací radost i ostatním, že?
Jaké výzvy jste musela překonat při rozjezdu svého podnikání? Bylo těžké oslovit první zájemce o kurzy nebo prodat první výrobky?
Dostala jsem možnost přidat se do online marketingového kurzu, ve kterém jsem si poprvé dovedla představit, že budu touto formou své vědomosti předávat dále. Trvalo to 3 roky, ale teď jsem spokojená s tím, jaký systém vzdělávání jsem vytvořila. Výzev bylo hodně – je hodně nástrojů, které jsem se musela naučit, vytvořila jsem web, o který se starám a na kterém v zaheslované části lidé najdou své kurzy, vytvořit strategii a plán, jakým se chci ubírat. To teď funguje a já nechci stát na místě a jen opakovat každý rok to samé. I proto jsem moc ráda za příležitost účastnit se Řemeslného akcelerátoru.
Věnujete se jak vlastní tvorbě, tak pořádání kurzů – daří se vám obě tyto činnosti propojit?
Daří, i když v tuto chvíli měly kurzy, jejich tvorba a technikálie okolo přednost. Vlastní tvorbě se opět začínám věnovat více.
Pořádáte workshopy nejen pro dospělé, ale i pro děti ve školách. Jak se tyto dvě skupiny liší, a co vás na práci s dětmi baví nejvíc?
Dospělí si občas méně věří, děti dostanou úkol a zadání a prostě to zkusí. U obou skupin ale poté, co se vrhnou do práce, výsledky přijdou velice brzo.
Jaké produkty nebo kurzy momentálně nabízíte? Je něco, co je pro vaši tvorbu typické nebo jinak výjimečné?
V současné chvíli mimo hotových utkaných výrobků a zakázkového tkaní nabízím ucelený systém online kurzů, které zájemce o ruční tkaní provedou od samých začátků na rámečcích a nebo stavech až po pokročilé techniky. Kurzisté velice oceňují videa, která si mohou pouštět opakovaně i mou podporu v rámci online setkání a ve skupinách. Zájemci o osobní vedení, kterým online forma nevyhovuje, zatím museli čekat a nebo se obrátit na někoho jiného v republice, ale to se brzo změní, protože už mám od začátku května pronajatý vlastní prostor, ve kterém budu právě živé kurzy, dílny a workshopy pořádat.
Jak vnímáte podporu ze strany města, konkrétně třeba program Řemeslný akcelerátor? Pomohl vám nějak v dalším rozvoji?
Na Řemeslný akcelerátor jsem narazila náhodou na internetu, když jsem hledala v Ostravě podporu podnikání. Toužila jsem se někam posunout, nalinkovat si další roky a vizi, za kterou bych mohla jít. Netušila jsem, že se mi dostane až tak velkého nakopnutí. I když jsem už měla za sebou delší dobu podnikání a celkem dost zkušeností, tak v Akcelerátoru jsem našla podporu, další názory, vedení, zpětné vazby a spolužáky. To všechno mě opět nastartovalo tak, že mám před sebou otevření nového e-shopu, pronajala jsem si vlastní prostor na ulici Sládkova a budu otevírat i živé kurzy pro veřejnost.
Na co jste ve svém podnikání zatím nejvíc hrdá? A jaké máte plány do budoucna?
Na to, že pro čím dál více lidí není tkaní už jen „zanikající řemeslo“ a nebo jiná varianta této nálepky, která krásně prodává články, ale živá a krásná aktivita. U tkaní můžete relaxovat, tvořit, zapomenout na svět okolo a na své každodenní starosti. Vtáhne vás a něco vytvoříte. I dospělým září oči jako dětem, když si zkoušejí svůj vlastní výrobek, když zjistí, že to dokážou. Ruční tkaní je živé a moderní řemeslo, které se neustále rozvíjí a které nabízí nepřeberné množství stylů a možností.
Chystáte v nejbližší době nějaké nové produkty nebo workshopy, akce, na které se mohou lidé těšit?
Chystám toho teď hodně. 25. května budu na Kompotu a 2. června na Sdílku, na konci června budu oficiálně otevírat Ateliér ručního tkaní na ulici Sládkova, během prázdnin začnou živé kurzy a workshopy, ale hlavní sezóna začne potom zase na podzim, kdy budu otevírat tři online kurzy (od začátečníků na rámečku a rámu přes pokročilé tkaní na listových stavech) a k tomu spustím e-shop, ve kterém budu mimo jiné nabízet i příze, ze kterých nejen mí studenti budou moci tkát (i plést a háčkovat). Na den matek odpoledne jsem byla v reportáži Vychytávek Ládi Hrušky s tkaním na větvičkách a ve čtvrtek 15. května budu o ručním tkaní povídat v Dobrém ránu vysílaném z Ostravy. Do konce května probíhá přihlašování do letošního ročníku Tkalcovské soutěže, kterou už devátým rokem pořádáme na podporu české a slovenské tkalcovské komunity a která bude mít vyvrcholení na podzim v Praze. Děje se toho teď opravdu hodně.
Jak důležitá je pro vás komunita – ať už tvořivá, lokální nebo podnikatelská?
Zásadně. Ano, byla bych schopná trávit čas jenom se stavy a nitěmi, ale sdílená radost se násobí. Nejvíce mě těší, když vidím, jak se začátečníci, kteří se tkaní báli, pomalu seznamují s touto technikou a stávají se samostatnými. Jak mi ukazují své první tkaniny a když potom vidím jejich samostatné výtvory, moc mě to naplňuje.
V rámci podnikání jsem zase byla vždy ráda za možnost sdílení výzev a zkušeností s dalšími podobně smýšlejícími lidmi, kteří mi mohli poradit a nebo třeba nabídnout další pohled na problematiku.