Sofie Harazimová – zakladatelka značky SpoonRingz, pod kterou vznikají originální ručně vytvářené šperky z upcyklovaných starožitných lžiček. Její tvorba spojuje udržitelnost, řemeslo a osobní odvahu – místo nových materiálů dává nový život těm, které už existují.
K zásadnímu posunu v jejím podnikání došlo po účasti v Řemeslném akcelerátoru v Ostravě, který jí dodal sebevědomí, znalosti a hlavně odvahu udělat životní krok – ukončit stabilní práci a ponořit se naplno do vlastní tvorby. Dnes tvoří šperky, které nejsou jen ozdobou, ale vyjádřením identity a osobního příběhu.
Jak byste popsala, čemu se věnujete pod značkou SpoonRingz? Co je její hlavní myšlenkou nebo vizí?
Pod značkou SpoonRingz se snažím najít spojení mezi odvahou, krásou a udržitelností. Transformací či upcyklací starožitných lžiček na prsteny využívám již existující materiály, které tak dostávají nový život. Pod mýma rukama tak vznikají unikátní unisex prsteny a další šperky, které jsou k dostání vždy pouze v limitovaném počtu. Tyto převážně masivní šperky jsou určeny pro všechny odvážlivce, kteří se nebojí vystoupit z davu a být sami sebou.
Co Vás přivedlo k myšlence expandovat do zahraničí – nejprve do Barcelony, a nyní do Amsterdamu? Jaké byly Vaše pohnutky i zkušenosti s tímto krokem?
Předtím než jsem se přestěhovala do Prahy, kde jsem teď 5 let, jsem studovala v Holandsku a také chvíli žila právě v Barceloně, mám k těmto místům tedy blízko, jsou to pro mě takové druhé domovy. Do Barcelony jsem tak trochu potřebovala jet na dovolenou a řekla jsem si že to spojím s Paloalto Market Festem, který jsem znala z doby, kdy jsem tam žila. Event v Amsterdamu jsem pak vyhledala sama, jelikož jsem věděla, že Holanďani mají velkou kupní sílu a také se hodnoty Spoonringz setkávají s hodnotami většího množství populace – v ohledech udržitelnosti je to za mě jedna z progresivních zemí.
Pocházíte z Ostravy. Jakou roli pro Vás město hraje v podnikatelském příběhu? A co se Vám vybaví, když se řekne „ostravský přístup k byznysu“?
Jsem moc ráda, že jsem z Ostravy, mám ráda naši upřímnost a nekorektní humor haha. Ostravu jsem na dost dlouho po škole opustila a pak se po cestách usadila v Praze, ale v Ostravě jsem absolvovala řemeslný akcelerátor od Impact Hubu, který moji značku hodně nastartoval, posunul a mě samotnou i mé vnímání celého mého podnikání také. A taky jsem zde vystavovala na Meat Designu a budu i letos, což pro mě byl velký krok a je příjemné být vidět mezi ostatními etablovanými značkami. O ostravském přístupu k bysnysu bohužel moc nevím, ale myslím si, že jsou v Ostravě velmi schopní a pracovití lidé, kteří dnes mají úspěšné podniky/značky, napadá mě třeba Nilmore a Girls Without Clothes, a ti co neutekli tak jako já, tak Ostravu dále rozvíjí a jde to vidět, za což jsem moc ráda.
Kdybyste měla předat jednu radu začínajícím podnikatelům z Ostravy, která by to byla?
Těm, co by chtěli podnikat, ale neví v čem bych poradila, ať nepřestávají objevovat a zkoušet, ono se nakonec objeví to ono, co je bude naplňovat a bude stát za jejich úsilí. Ti, co už svou vášeň našli, tak těm bych poradila, ať se nebojí ji ukázat světu, a sdílet svou radost. Není nic krásnějšího než člověk zapálený pro to, co dělá, je pak velmi jednoduché touto radostí a zapáleností nakazit ostatní.
Jak se Vaše tvorba a podnikání proměnily díky účasti v řemeslném akcelerátoru v Ostravě?
Moc, určitě mi to dodalo větší sebedůvěru v sama sebe a nastavilo úplně jiné přemýšlení například nad cenotvorbou, brandingem a nejspíš mi to také dodalo odvahu skončit s tehdejší prací a vrhnout se do toho všeho naplno.
Kdy jste si poprvé řekla, že se z nápadu stává skutečné podnikání? Byl nějaký moment, který to symbolicky potvrdil?
Myslím si, že nebyl jeden určitý moment, určitě to byla spíše směs veškerého mého úsilí, které jsem tomu dala a dávám, aby to fungovalo a stále se někam posouvalo. Velký moment určitě byly jedny z prvních prodaných prstenů a pozitivní zpětné vazby a zájem okolí o mé hodně nestandardní šperky. Ale velký přelom nastal, když jsem dala výpověd ve své stabilní práci a řekla si, že budu následovat svou vášeň, dám tomu celé své srdce a pak se uvidí. A zatím to pořád směřuje dál a já žiju život, o kterém jsem pár let dozadu mohla jen snít.:)
Podnikání často přináší i těžší chvíle. Jaký neúspěch nebo zklamání Vás nejvíce posunulo dál?
Já si vlastně nemyslím, že bych zatím nějaký zažila, mám zatím asi štěstí a samozřejmě jsou věci, co se nepodaří – jako, že mě nevzali na Designblok, ale neberu si to osobně. Každou překážku spíše vnímám jako další zkušenost. Co asi stále řeším já i určitě další je finanční stránka – když podnikáte, tak vám nikdo nezaručí, že každý měsíc vyděláte tolik, abyste například pokryli neustále se zvyšující odvody + náklady, a ještě se tím slušně uživili. Tohle je samozřejmě jedno z rizik podnikání a musí an to mít člověk žaludek.
Jak vypadá Váš běžný pracovní den? Máte nějaké rituály, které Vám pomáhají udržet rovnováhu mezi tvořením a byznysem?
Oficiálně podnikám něco málo přes půl roku, takže rovnováhu stále hledám, také mezi pracovním i osobním životem. A zrovna nedávno jsem cítila potřebu si lépe rozvrhnout čas, ale možná spíš i mentální kapacitu. Hodně řeším sociální sítě, které si myslím, jsou pro každého tvůrce velmi důležité, já ale zjistila, že mi to zabírá strašně hodně času i energie a pak se stávalo to, že už jsem ji pak neměla na to reálně tvořit, vymýšlet nové produkty atd. Takže teď mám dny, kdy řeším Instagram, kdy tvořím, a dny kdy řeším další věci.
Jaké rozdíly vnímáte mezi podnikáním v Česku a v zahraničí – například v Amsterdamu?
V Amsterdamu jsem se ukázala pouze na jednom eventu, nedokážu říct, jak se tam staví k podnikání, tak hluboko jsem se zatím nedostala. Ale myslím si, že tak jako u nás, pokud má nějaký tvůrce dobrý nápad, dokáže jej nějak nastylizovat a předat ostatním tak, aby i jim to dávalo smysl a viděli v něm hodnotu, tak poté je nemožné nesetkat se s pozitivní zpětnou vazbou a potenciálním úspěchem.
Na čem právě pracujete a jaké jsou Vaše další cíle se SpoonRingz?
Mám takový pocit, že moje kreativita a nápady neberou konce haha, takže plány i ambice jsou velké, ale uvidíme, které z mých projektů se opravdu uchytí. Experimentovala jsem s recyklací starého cínového nádobí, a pořád s tímhle nápadem koketuju, ráda bych dělala skoby na pásky a nebo další doplňky – tady mě ale trochu brzdí má neznalost designování v 3D, abych mohla dělat použitelné formy. Také si teď hraju s ideou využití starých mincí, ať už na přívěsky nebo do prstenů. Zároveň jsem začala šperkařský kurz ve Scholastice pod vedením Majdy Šťastníkové a Barbory Kukuly, ráda bych v budoucnu recyklovala staré šperky a dávala jim novou formu. Také bych chtěla dát i moderní podobu českým granátům, které všichni známe zasazené v tradičních ornamentálních, historicky vypadajících špercích a já myslím, že je škoda, že jsem je zatím nikde moc nezahlédla v současném šperku. Takže plány jsou velké, ale to nejspíš plyne z mého neutuchajícího nadšení.:)