Kristýna Schreiberová – Začínala na konzervatoři, kde měla našlápnuto k herectví i zpěvu. Nakonec ji ale osud zavál úplně jinam – k pípě, kávovaru a do světa gastronomie, který ji zcela pohltil. Společně s manželem dnes tvoří značku IN FLOW ER, která propojuje veganský catering, školení v gastronomii i poctivou kávu. V rozhovoru jsme si povídali o tom, jak se ze studentské brigády stala životní cesta, jaké to je podnikat jako pár s malými dětmi, i o snech do budoucna.
Vaše cesta ke gastronomii začala poměrně netradičně – z konzervatoře až k vlastnímu podnikání. Kdy jste si uvědomila, že právě jídlo a káva jsou to, co vás opravdu naplňuje?
Ačkoliv pro mě vždy bylo umění celý život, už někdy v druhém ročníku studia herectví jsem začala pociťovat nespokojenost. Od mala jsem hrála na klavír, zpívala ve sboru i sólově, chodila na dramaťák, gymnastiku i tanec. Zdálo se tedy, že pro mě lepší škola než konzervatoř být nemůže. A věřím, že tehdy ani nemohla. Talentovky na herectví vyšly a na operním zpěvu, kam jsem se hlásila taky jsem skončila první pod čarou. Na škole jsem se ale trápila, možná to nebylo to, co jsem čekala, možná kombinace puberty a kantorů, kteří mi úplně nesedli. A zřejmě taky má velmi upřímná a možná lehce nadrzlá povaha. Ve druháku jsem ale taky začala pracovat v divadelní kavárně a baru Stará Aréna a šíleně mě to chytlo. Začátky nebyly jednoduché a byla dost dřina se naučit dělat kafe, točit pivo, dělat drinky, nosit tácy a dělat práci tak ať dává smyl a hosti se rádi vrací. Ve Staré jsem pracovala celou střední, hrála i v pár představeních a po škole tam chvíli dělala i provozní. Byla to velká srdcovka a druhá rodina. Tehdy už mě ani nenapadlo, že bych dělala něco jiného, než gastro.
Projekt IN FLOW ER tvoříte společně s manželem. Jak si mezi sebou dělíte role – a jak to celé vzniklo?
Když se nám narodil druhý syn, manžel – Vašek tehdy pracoval pro Father´s coffee roastery. Dělal provozního v Kavárně Fara Hukvaldy a taky v samotné pražírně. Svoji prací žil, akorát, že jsme se viděli jako rodině pár minut denně, protože byl pořád v práci, a já pořád s dětmi ( často u manžela v práci 😀 od Fary jsme totiž bydleli 300 metrů) Pro mě to tehdy bylo velmi náročné období, i když si teď říkám, jaká to vlastně byla pohodinda. A tak jsem řekla, že to takhle dál nejde, že takhle dál nemůžeme žít. Manžel se rozhodl dát výpověď a měsíc jsme byli jen všichni spolu. To bylo moc hezké období. Jednou přišel s tím, že se rozhodl, že bude školit. Že gastro opustit nechce, ale musí najít jiný způsob, aby se mohl věnovat taky rodině. Mě už tehdy v hlavě šrotovalo, že se vrátím zpět ke tvorbě cateringů, které jsem dělala před tím, než jsem otěhotněla poprvé. A bylo vymalováno, teď už jen vymyslet název a máme skvělý společný podnikatelský projekt.
Co se týká rolí, je to celkem jednoduché. Manžel má pod palcem komplet školící část projektu. Ze začátku jsem pro školení dělala sítě, později už to ale s větším zájmem o catering a hlavně s dvěma čerty nešlo. Catering je zase má záležitost, jsem ale vděčná, že mi manžel pomáhá s technickými věcmi, jako balením auta na akce, stavěním stánku, nebo samotným prodejem. A když vyjíždíme taky s kávou, tu si zase řeší Vašek, nabídku ale společně s jídelní částí tvořím vesměs já.
Vy se staráte o veganský catering, manžel o kávu. Jaké to je podnikat jako pár? A daří se vám oddělovat práci od rodiny?
Je to náročné. Hodně. Krom toho všeho jsme taky ještě rodiči dvou malých kluků, což už jsem zmiňovala před chvílí. A to je teprve jízda. Musíme tedy zastávat hned několik rolí a přiznám se, že času jako pár máme za poslední roky velmi málo. Krom cateringu a školení má totiž manžel ještě své masérské studio a teď nově provozuje divadelní klub v divadle Petra Bezruče, kam dodávám také veganské občerstvení.
Oddělovat práci od rodiny je v tuto chvíli nemožné, pracujeme vlastně skoro pořád. Vždy se ale snažím do kalendáře vměstnat odpočinkové rodinné dny. Určitě to není dlouhodobě udržitelný stav pro nikoho z nás, ale rozhodli jsme se pro tuhle cestu a i když je dost trnitá, vidím v ní velký potenciál. Work-life balance je ale momentálně velké téma.
IN FLOW ER není jen catering – nabízíte i školení v gastronomii. Komu jsou určená a co se na nich lidé nejčastěji učí?
Školení jsou určená primárně pro zaměstnance různých gastro podniků, ale také veřejnosti v podobě baristických kurzů. Nejčastěji chtějí klienti své zaměstnance dovzdělat v péči o zákazníka. Tedy jak se o něj starat, aby se cítil spokojený, opečovaný, měl pozitivní zážitek z návštěvy podniku a rád se vracel. Tohle všechno zahrnuje samotnou komunikaci jak s hostem ale také v týmu, samotnou obsluhu včetně základů stolničení, nebo samotná softskills pro zkušenější. Kromě toho všeho jsme schopni nabídnout náš vhled taky na samotný koncept podniku, interiér, skladbu menu a spoustu dalších věcí, se kterýma máme za těch skoro 15 let v gastronomii zkušenosti.
Vaše kuchyně je nejen veganská, ale i vizuálně nádherná. Kde berete inspiraci a co je pro vás při přípravě důležité?
Moc Vám děkuji, to mě velmi těší. Trochu jste mě překvapila, vzhled je totiž jedna ze stránek se kterou moc spokojená nejsem. Tady cítím ještě velké rezervy.
Inspiraci beru různě. Často na mě vyskakují různé fotky a videa na Instagramu a i když většinou přesně nevím, co je to za recept, protože popisky většinou nečtu, mému mozku stačí fotka a recept už se tvoří v hlavě. Někdy mi nápady chodí jen tak, když třeba večer usínám, nebo se ráno probouzím.
Nejdůležitější je asi dodržování hygieny, pořád si utírám plochy, zametám drobky, nesnáším po nich šlapat. 😀 Samozřejmě dávám také přednost čerstvým surovinám, v zimě ale sáhnu raději po bio rajčatech v plechovce. Velmi důležitý je pro mě taky čas a klid. To mám ale momentálně velmi zřídka. Začala sezóna a práce je až nad hlavu a do toho mi často nezbývá nic jiného, než vzít do kuchyně taky děti. Snažím se ale vše brát pozitivně, takže můžu říct, že tím buduju rodinný podnik.
Zkušenosti z vaší první kavárny byly těžké, ale nakonec vedly k něčemu novému. Co jste si z této “školy života” odnesla do dnešního podnikání?
Či ja vim cofeebar na Čs. legií byla opravdu velká škola. Tak to dopadá, když se šílená, mladá a tvrdohlavá holka po maturitě rozhodně skočit po hlavě do něčeho, o čem ví prd.
Ale za to má velké nadšení, odhodlání a vytrvalost, dělat to, co ji baví. Celé by to ale nebylo bez moji teď už zesnulé babičky, která mě finančně podporovala, i když vůbec nesouhlasila s tím, co dělám. Babi byla žena s velkým srdcem a taky nejlepší kámoška.
A co jsem si odnesla? Díky každé jedné chybě jsem právě tady a teď. Jsem naprosto přesvědčena, že se všechno děje z nějakého důvodu, zkrátka všechno je tak, jak má být a tak čerpám z každé jedné zkušenosti, kterou jsem mohla zažít a snažím se neustále zlepšovat a posouvat se. Každopádně je občas lepší si věci aspoň trochu spočítat.
Ostrava je pro vás domovem i podnikatelským zázemím. Jaký máte vztah k tomuto městu a co podle vás nabízí malým podnikatelům?
Ostrava je láska. Přestěhovala jsem se sem na střední škole, v prváku jsem byla na intru v Hrabůvce, od druháku jsme ale bydleli se spolužáky na bytě. Je pro mě stejným domovem, jako Petrovice a Karviná odkud pocházím a kde jsem vyrůstala.
Myslím, že je zde prostor pro každý podnikatelský počin, a když člověk ví, kam se obrátit, podpora je velká.
Jste aktuálně součástí Culinary akcelerátoru. V čem vám tenhle program pomáhá – a co nového jste si díky němu uvědomili o sobě nebo svém podnikání?
Mě akcelerátor pomohl hlavně v tom najít si čas na věci, které odkládám už několik měsíců, kvůli toho, že jsem pořád „hlavou v hrnci“. Zastavit se, zamyslet. Spousta věcí, které v akcelerátoru probíráme mi nejsou cizí, dozvídám se ale spoustu nových věcí například z oblasti marketingu a financí na které se chci momentálně více zaměřit. Taky mě těší, jaká jsme se sešli super banda. S půlkou lidí se dlouho znám, protože Ostrava a gastro.
Vašek, který je v akcelerátoru za školení mi sdílel nové vhledy a nápady, které díky akcelerátoru pro školení získal.
Veganství a kvalitní káva – dvě věci, které nejsou nutně samozřejmostí na každé akci. Setkáváte se spíš s nadšením, nebo předsudky?
Vlastně je to docela vyrovnané. Spousta lidí jde od předsudků k nadšení, což je ale super varianta. Opačných případů bych spočítala na prstech jedné ruky a za to jsem strašně vděčná. Taky ještě záleží jestli se bavím o kávě nebo jídle. U kafe se setkáváme s 99 % s velkým nadšením. Máme špičkové zrna od Father’s a Vašek to s kávou opravdu umí. Občas se najde někdo, kdo je zvyklý na přepraženou hořkou robustu na kterou nedá dopustit. I to je samozřejmě v pohodě, jen takové kávy se od nás nedočká. Občas se najde někdo, kdo se těžce vyrovnává s faktem, že nemáme kravské mléko a najdou se i komentátoři a porovnávači cen. Posledně nám přišla jedna paní ke stánku na jedné Ostravské říct, že ten druhý stánek s kávou má kafe o 10 Kč levnější. Na to jde odpovědět snad jen – děkujeme za info.
U jídla je to ale většinou divočejší, často se najdou vtipálci, jak jim já říkám. Projdou kolem stánku, přečtou vegan, velmi nahlas se zasmějí/vysmějí, utrousí nějaký rádoby vtipný masový fór a jdou zase dále. Lidi mají ještě bohužel dost zaryté v paměti, že vegan/vege věci nejsou dobré, ale nevědí jak moc se tento směr rozvinul a posunul. Taky se dost lidí bojí změn. Já je miluju, nikdy není nuda. Pak jsou ale třeba případy, kdy lidi přesvědčuji, že v mých věcech opravdu není maso ani sýr a oni mi to nechtějí věřit, naposledy jsem tak přesvědčovala lidi ze štábu, když jsem dělala celodenní catering na natáčení reklamy. Všechny výše uvedené situace ale bereme s nadhledem, jinak to asi ani nejde. Nejdůležitější jsou pro mě zpětné vazby. Je jich je spousta a jsou fakt krásné. Často se lidi na stánek vrací a chválí, děkují. To jsou přesně ty okamžiky, kdy vím, že ta dřina má smysl a které mi doplňují energii.
Co vás na podnikání s IN FLOW ERem momentálně nejvíc baví – a kam byste značku rádi posunuli dál?
Momentálně mě nejvíc baví ukazovat lidem, že i vegan jídlo, tedy jídlo bez živočišných produktů může být krásné, velmi chutné, vyvážené, ale že to může být taky velká prasárnička. Je to prostě to stejné jako jídlo s masem, ale bez. Záleží na tom, kdo jej vaří. Taky se pořád snažím připomínat, že vegan se nutně nerovná zdravé. Ráda přestavuji pro některé lidi nové suroviny, které dosud neměli kde vyzkoušet, nebo neví o jejich existenci. Dávám tipy a inspiraci na recepty, které si uvaříte doma. A hlavně to, že nikoho nepřesvědčujeme, aby se stal vegetariánem nebo veganem, ani my nejsme. Jen ukazujeme možnosti a suroviny zapomenuté v dnešní šílené době velkochovů, kde je přístup ke zvířatům zcela nepřípustný a velmi krutý. Často na to poukazuju, ale čím dál častěji se setkávám s tím, že je toto kruté zacházení se zvířaty lidem lhostejné.
A kam dál? Plány jsou velké, ale všechno má svůj čas. Hlavou se nám čím dál častěji honí kamenná provozovna, i když po zkušenostech s kavárnou jsem byla přesvědčena, že už nikdy. Ale možná až děti trochu povyrostou, jestli najdeme investora a třeba i někoho, kdo by do toho šel s námi, tak tady ta varianta je. Sama už bych do toho ale nešla, ta tíha zodpovědnosti je obrovská.
Z těch krátkodobějších plánů to je určitě najít si k sobě pravou ruku, někoho kdo bude znát recepty, bude na stejné vlně chutí jako já hlavně na něj bude spoleh. Chtěla bych taky víc podpořit poptávku po předem objednaných caterinzích, naopak stánkové prodeje bych chtěla omezit. Živý kontakt s lidmi máme sice nejradši, energeticky je to ale šíleně náročné a když se pak sejdou třeba čtyři akce v jeden víkend, není to značka ideál. Pořád balit a vybalovat, trochu si už připadáme jako cirkusáci. V tomto by nám určitě pomohl foodtruck, investice je pro nás nyní ale příliš velká. Tak uvidíme, jak se naše cesta bude vyvíjet dále.
